Život triatlonisty Tomáše Slavaty se točí kolem dětí „Jsem a budu tady pro ně“

Po špičkách vstupuje do dětských srdcí – Český Rozhlas Dvojka

Své sportovní zkušenosti předává Tomáš Slavata malým obyvatelům dětských domovů. „Po materiální stránce tam mají všechno. Chybí jim ale láska, která je pro jejich další životní vývoj důležitá. Trávím hodně času besedami na školách či v dětských domovech. Tím, že se dětem zcela otevřu, ve mně získají přirozenou důvěru a vyprávějí mi své příběhy. Dokážu pak podpořit nejen to konkrétní dítě, ale i jeho rodinu, které pomůžu např. s oddlužením. Snažím se neškatulkovat a nevytvářet komunity.“

Přehrát rozhovor: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3012155

Tomáš Slavata – Foto: Jan Sklenář

Když člověk jde za svým snem, dokáže hýbat světem kolem sebe. To dokazuje svým životem triatlonista Tomáš Slavata, který získal ocenění „Srdcař roku“.

Na Havaji to nebyla „havaj“
Tomáš Slavata chtěl být vždycky triatlonistou a zjistil, že i když neumí dobře plavat, může v tomto sportovním odvětví vyniknout. „Opravdu se mi několikrát podařilo dostat se u nás do první desítky.“ Závody nejsou žádnou nedělní procházkou a kombinují plavání, běh a jízdu na kole. „Jezdí se v terénu, kde je trať dlouhá 30-40 km s převýšením kolem 800 m. Jsou to náročné výjezdy a sjezdy.“ Za svůj největší úspěch považuje Tomáš Slavata to, že se dokázal kvalifikovat na Mistrovství světa (Age goup) v terénním triatlonu na Havaji, což byl jeho největší sen. „Byl jsem tomu velmi rád už proto, že u mě sport nikdy nebyl na prvním místě.“

Tomáš Slavata – Foto

Malý velký muž
Hlavním bodem, kolem kterého se točí život sportovce Tomáše Slavaty je svět dětí, které vyrůstají v dětských domovech. Proč? On sám pochází ze špatně fungující rodiny. Otce nikdy nepoznal a maminka řešila své problémy alkoholem. „Pro mě bylo vždycky nejdůležitější ze všeho být tady pro děti. Nejprve pro svoje synovce, které jsem vychoval, a také pro ty ostatní z dětských domovů, kterým věnuju poslední roky maximum svého času. V tom mi pomáhá sport, který před nás vždycky staví výzvu a tu můžeme převést i do osobního života.“

Autor:  Elena Horálková