Příběh z Třebíče a jak přicházejí Andělé

Přesně před rokem jsem se cítil jako nesmrtelný a i přesto krásné co odešlo, budu stále bojovat za to hezké co má v dnešním světě smysl, a na co často zapomínáme. Vkládám příběh, kterým se snažím vyjadřit sám sebe a své pocity, které mne provázely v posledních měsicích.

12. 9. 2011

Je středa a já jako každý jiný den ráno vstávám a jsem rád, za to, že jsem dokázal alespoň trochu spát a nabrat síly po těch všech událostech, které se dějí v poslední době kolem mě. Byla to další noc, kdy jsem sám se sebou bojoval a snažil se najít klid ve svém rozhodnutí vzdát se bytu a lépe cítit, ztrátu mého syna, kterého jsem já sám odmítl vzít zpět. V tento rok jsem se vzdal snad všeho a hledal pochopení a novou sílu. Jsem sám sebou zrazen ve smyslu, že nedokážu vnést do svého života řád, lásku a uchopit strach z toho, že už snad není nikdo, kdo by dokázal přijmout můj život takový jaký je. Ten den je jako každý jiný snažím se si toho nabrat co nejvíc, abych dokázal zapomenout na zlé věci, a to, že to co vlastně hledám, stále nenacházím a zůstává po mě spíše bolest a trápení. Už sám nevím jak v sobě řešit to vše a jak moc si v sobě nadávat za své chyby, které ale nejsem schopen uchopit. Fráze, kterou si stále opakuji už přestala fungovat (člověk musí milovat toho druhého takového jaký je). Je to tak nebo je to jen pouhý přežitek doby, kdy lidé dokázali vedle sebe být i v těch nejtěžších chvílích a nebo jsou to jen slova, která nikdy nenabyla na činech.

Ten den mám před sebou… Poslední kvalifikační závod pro děti v Třebíči. Zjišťuji, že na to vše jsem zase sám a jen těžko hledám lidi, kolem sebe, kteří by to dokázali cítit stejně a pomohli dobré věci stejně tak jako já. Jedu do firmy, která mne sponzoruje, smutný a unavený. Tam se stane věc, která mi v tu chvíli přijde jako dar z nebe a seslaný Anděl se snaží zvednout mou mysl. Zjistím, že už na to nemusím být sám a cítím, že ten Anděl je skutečný a chce cítit můj svět a pochopit jeho sílu.

K večeru vyzvedávám vlek s celým zázemím a jedu vyzvednout krásného Anděla, ze kterého mám strach a zároveň se moc těším na ten pocit, že nebudu usínat sám a ta noc bude zase po dlouhé době plná krásných snu a života, který má smysl, ten který jsem nebyl chopen nastolit sám sobě, ale pouze dětem a lidem kolem sebe. Nemohu tomu stále uvěřit a cítím se jako nesmrtelný. Jedeme vedle sebe a já cítím Andělskou sílu a energii. Možná to byla tak silná touha poznat mé srdce a pochopit tu bolest, kterou musím nést, aby on sám dokázal najít cestu k mému srdci. Nedokážu vyjádřit, co přesně to bylo, ale bylo to nádherné. Když toho Anděla cítím vedle sebe, tak můj strach přestává být strachem a bojím se, abych neudělal něco zlého, abych ho nevyplašil. Je to právě to kouzlo, které mne dokázalo změnit a já uvěřil v lepší zítřek a lásku, kterou jsem už cítil. Tak moc jsem se bál, ale i přesto jsem vstoupil do jeho náruče a pocítil to krásné, co Anděl dokáže dát. Lásku, podporu a smysl proč tu jsme. Odevzdal jsem své srdce Anděli, který se stal mým lepším zítřkem. Druhý den jsem vstával s nádherným pocitem a trošku se bál otevřít oči, zda-li tam bude a zda-li to nebyl jen sen. Ležel vedle mě a byl to krásný Anděl z nebe. Začali jsme společně připravovat celý závod a já cítil jak moc je šťastná a naplněná stejným cílem jako já. Pochopil jsem, že jsem potkal Anděla, který dokáže vnímat a cítit můj svět, začal jsem věřit v to, že jsem opravdu našel po dlouhém hledaní člověka, který dokáže cítit mé odhodlaní a to proč to vše dělám. Pochopil, že jedině v dětském světě jsem šťastný a chtěl ho přijmout společně se mnou. Ten večer a den pro mne byl tím největším štěstím za dlouhou dobu. Pocítil jsem to, co jsem myslel, že už v sobě nenajdu nebo jsem to zatratil právě proto, abych už nepřinesl další bolest. Do té doby můj život byl pouze plný dětí a nestálosti v mém srdci, ale teď jsem dýchal, cítil lásku a pochopení. Věřím v to co jsem pocítil a přestal se bát chtěl jsem krůček po krůčku své srdce otevřít a najít klid a silnější  motivací pro své sny, skrze které jsem chtěl být pro toho koho miluji ten nejlepší, aby na mne byl hrdý.

Březen 2012

Dávám ti zpět, to co patří Tobě a mou myšlenku lásky, která mne dokázala živit po celou tu dobu, které se teď vzdávám pro Tebe, abych Tě už nechal odejít. Teď už nemám nic, co by bylo jen mé a co bych si ochraňoval ve svém srdci. Nemám už nic, co by  ve mě dokázalo živit naději. Vzdávám se toho pro bolest, kterou jsem způsobil a chci přijmout to vše zlé. Teď jsem Ti dal vše ze svého srdce a zaplnil to stejným strachem jako dříve, abych už necítil nic z toho, co jsem Ti teď vrátil a Ty si měla dost sil pozvednout svou lásku mnohem víše, než jsem dokázal já sám do té doby, než jsem potkal Anděla. Vrátil jsem svůj život do svého režimu a dal Andělovi důvod, proč nejsem dobrým člověkem, a to aby on sám našel svou cestu, kterou necítil po mém boku. Vrátím se do světa dětí, kde cítím pochopení pro svůj život a už nedopustím, abych nechal jiného Anděla přijít na Zem a způsobit tolik bolesti. Ponechej si tento pocit ve svém srdci a ten krásný den, který teď už patří jen Tobě a já skrze upřímnost odevzdal ten krásný pocit štěstí, který mi dával sílu bojovat i přes to, co přišlo.

Sbohem krásný Anděli a děkuji Ti za ten pocit, který jsem mohl cítit a přeji Ti jen to nejkrásnější do Tvého života a to, aby si našla lásku, po které tolik toužíš a já sám jí nedokázal dát.

Tomáš Slavata