Autorem jednoho z nich je Tomáš Slavata, jenž s projektem věnovaným dětem z dětských domovů získal ocenění v loňském ročníku soutěže Projektový manažer roku.
Tomáši, váš projekt v minulém roce zvítězil v soutěži charitativní/neziskový projekt roku 2012. Je něco, co byste poradil šéfům projektů v českých neziskovkách? Jak na to?
Tím, že se v mém případě jedná o neziskový projekt, je těžké říci konkrétní radu, když všechny mé projekty vychází ze mne a z mé zkušenosti z dětství. Každý můj projekt je odrazem mého příběhu a tak si myslím, že jakýkoliv manažer má svůj cíl a cítění pro danou věc. Dle mého názoru je důležité věřit své práci a být přesvědčen i přes nezdar a nepochopení. Jít proti proudu a věřit v něco víc než jen úspěch, ale v to že chceme něco skutečně změnit.
Co vám účast v soutěži přinesla?
Určitě mi přinesla velkou zkušenost, kdy jsem poprvé v životě předstoupil před lidi, kteří v mých očích něco skutečně vybudovali, a stálo za nimi kus práce. Postavil jsem se tam jako mladý člověk, který se snažil vysvětlit ve čtyřech minutách svou filozofii a to proč je má práce a to nejen pro mne, důležitá. Prostě pohled člověka, který něco zažil a není mu lhostejné to, v čem vyrůstají ostatní děti. Získal jsem tím i zdravou dávku sebevědomí a důvěru v to co dělám.
V průběhu hodnocení projektu jste se jistě setkal se zajímavými lidmi. Zažil zajímavé situace. Co pro Vás bylo nové, nečekané, zajímavé?
Jsem člověk, který se určitým způsobem straní dospělému světu, který často za mou prací vidí jiné cíle, ale v tomto případě, kdy se během soutěže také volil nejsympatičtější výstup a celý sál zvolil mne, tak jsem si uvědomil, že jsem byl pochopen a při rautu, kdy za mnou sami chodili lidé, kteří vybudovali firmy z ničeho a skládali mi poklony, bylo pro mne velkým poděkováním za mou práci a velkým překvapením. Byl jsem šťastný i za lidi, kteří za mnou stáli a dali mi svou důvěru, jako Petra Režná, která se mnou budovala Albert Triatlon Tour a mou myšlenku mi pomohla přenést do reálného dospělého světa. Celý večer byl pro mne o odvaze – předstoupit s mou vadou řeči, a momenty, které mi pomáhají utvářet další svět kolem mne. Celý večer byl pro mne nečekaným překvapením po všech stránkách.
Pomohla vám účast v soutěži k získání dalších podporovatelů, partnerů, nových kontaktů? Máte nějaký zajímavý nečekaný příběh?
Účast v této soutěži mi pomohla hlavně mne jako člověku a k tomu, že jsem získal důvěru lidi kolem sebe v to co dělám. Byla řada lidí, kteří mi dali vizitku a řekli, ať se ozvu, ale nevyužil jsem ani jeden kontakt, ne proto, že bych nechtěl, ale proto, že má práce je o mne a mém snu. Nemohu přeci čekat, že můj sen, který patří dětem kolem mne a lidem, bude přímo závislý na tom, zdali mi lidé budou dávat peníze. Musím ještě ujít velký kus cesty a nabídnout silné projekty, které ale budou mít svou sílu a budou už prezentovány činy a ne slovy. Proto jsem přeci předstoupil s neziskovým projektem. Nikoliv pro zisk či úspěch, ale pro to, čemu věřím a také že chci sdělit světu, že jsou naše sny moc důležité a že důvěra by měla být pilířem nás všech.
Jsou podle vás české neziskové a charitativní projekty dostatečně řízené, jak si může normální člověk ověřit, že projekt o kterém se dozvěděl je opravdu kvalitní? Existuje vůbec taková možnost?
Neziskové projekty většinou vychází z lidí, kteří chtějí dělat svět lepším, aspoň já to tak cítím. Dobrý projekt si vždy lidi najde sám, aniž by musel chodit do velkých firem či fondů žádat peníze, protože to přeci vychází z nás a jedinou motivací by měl být ten člověk čí dítě, kterému chceme pomoci se vzepřít nelehkému osudu. Ověřit si, zdali je projekt kvalitní, je opravdu těžké a každý si musí tou zkušeností projít sám a hlavně člověk, který chce najít neziskovky či kvalitní projekt, by měl sám na vlastní kůži poznat jejich práci a cítit, co to v něm samém probouzí. V mém případě je to hlavně čas dospělých lidí, který je třeba dát dětem bez domova, či rodin, kde samoživitelka bojuje, aby vše zvládla. Hledat konkrétní příběhy a těm pomáhat. Často se stačí jen podívat kolem sebe a najít příběh rodin, které bojují a neřeknou si o pomoc, právě ty většinou potřebují více pomoci, než ty které natahují ruce.
Měli bychom sami dát čas tomu, abychom nalezli příběh či projekt, který chceme podpořit, a věřím, že naše společnost postupem času pochopí, že pomoc není jen o finanční transakci, ale pomoci nás samých. Tím existuje určitá reálná možnost, že najdeme ten správný projekt. Věřím, že tato soutěž bude do budoucna právě tou, která vždy najde ty silné projekty, které mají svou sílu a přesvědčí svou kvalitou a činy, které stojí za daným projektem.
Každý projekt, který vychází z nás, je odrazem naší mysli a příběhu, který nás ovlivnil. Nejde o úspěch, který nám má pomoci se cítit lepším, ale o to, čím dokážeme ovlivnit lidi kolem sebe. Proto neváhejte a kdokoliv z Vás zaregistrujte svůj projekt do soutěže a ukažte lidem kolem sebe, čím je Vaše práce silná, aby se mohla stát inspirací.
Tomáš Slavata 2013
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.