Nepovažuji se za dospělého člověka – Radio SBS – Australie

Když jsem si do českého programu australského rádia SBS pozvala Tomáše Slavatu, tušila jsem, že dorazí člověk s úsměvem od ucha k uchu a upřímmnou výpovědí o tom, jak ho život nakopl k velkým činům. Jakmile začal odpovídat na mé otázky, všimla jsem si, jak moc se svým pohledem podobá dětem a, stejně jako i „jeho” děti, chce, aby ho dospělí poslouchali, aby pochopili, že „teď mluvím já“a to, co říkám, je důležité.

Poté, co jsme rozhovor dotočili, přišla Tomášovi na mobil pozvánka ke spolupráci na akci pro děti v Benešově nad Ploučnicí. Jeho reakce na ni byla okamžitá: „Jasný, uděláme. Ceny a kola zdarma dodám.“

Tomáš Slavata je dnes pro mne nejen médiami korunovaný patron dětí a člověk s velkým a srdceryvným příběhem, ale skutečná Osobnost, která k velkým činům potřebuje tři věci. Své odhodlání, víru a dětskou duši.

Text: Pavlína Poláková Rádio SBS – Austrálie

Foto: Daniela Kocunková

• Pavlína Polákova a Tomáš Slavata v Radiu SBS

Proč právě Austrálie?

Přijel jsem si sem odpočinout od každodenního zápřahu a bojů, které někdy jako člověk svádím, pro víru v lepší a čistší svět. V posledních letech jsem se hodně usilovně snažil dětem a lidem kolem sebe dát kus sebe, ale hodně jsem zapomínal na svůj čas. Přátelé mne už v Čechách dokopali k tomu, abych odletěl a když jsem pak k narozeninám dostal letenky od Radky Šimkové, byla to jen otázka času, kdy se rozhodnu odletět. Také možnost mít zázemí u Daniely Kocunkové a její rodiny, mi rozhodování ulehčilo.

Rozhodl jsme se, že když už odletím, tak proto, aby to mělo nějaký cíl a smysl nejen pro mne, ale abych dětem a lidem kolem sebe předal mnohem více energie a touhu něco měnit. Proto je plán jasný. Připravit se tu kvalitně na IRONMANA v Africe, kterého absolvuji 6. dubna v JAR – Porth Elizabeth, a zajet ho v co nejlepším čase.

Jak bude vypadat Váš trénink?

Řekl jsem si, že když odletím trénovat tak daleko, chci, aby ta doba, kterou tu strávím, byla vyvážená a já si tu i odpočinul. Můj hlavní cíl je tady kvalitně trénovat.  Rád bych do konce března najel kolem 3500 km na kole, naběhal alespoň 500 km a pracoval s plaveckou technikou, která mi hodně chybí. Ve volných dnech se budu snažit odpočívat a něco málo poznávat.

Proč se o Tomášovi Slavatovi v Čechách píše jako o patronovi dětí?

Někdy jsou věci až moc idealizované a i média někdy z člověka udělají nadčlověka. To oslovení je mi i přesto blízké. Snažím se hledat děti, které chtějí bojovat tak jako já a nevzdát svůj osud. Tím se asi stávám patronem dětí, které chci motivovat k tomu, aby něco skutečně změnily, nikoliv čekaly, že je bude systém a lidé zachraňovat.

Ve  13.komnatě  jste řekl, že se ve světě dětí cítíte  bezpečněji a přitom sám na “svých dětech” vidíte, že tak příliš bezpečný není a že jsou velmi zranitelné. Mají za sebou většinou nehezkou minulost a v mnoha případech sklouznou k problémům a kriminalitě po opuštění dětského domova. Co je tedy to bezpečí, které vnímáte?

Cítím mezi dětmi větší rovnost a upřímnost jejich srdcí. Navenek může dětský svět působit tak, jak říkate, ale ty děti často umí pracovat se svou bezmocí mnohem lépe než člověk, který zapomněl, jaké je to být dítětem a příběhem svého života.  Dospělý svět není upřímný a lidé často hledají zlé věci, jen aby to krásné zahubili, protože nechtějí věřit, že může být i svět jiný a bez závisti a dokazování ničeho. Děti mi dávají sílu a vidím v nich stejnou odvahu, kterou jsem musel mít jako malý, a o které někdy pochybuji díky věcem a lidem z dospělého světa.

V čem konkrétně Vás dospělý svět zklamal?

Ve své neupřímnosti. Mám někdy pocit, že bojuji s armádou materiálních hodnot, které v naší společnosti převládají.  Lidé hájí své vlastní představy, očekávání, zájmy,  aniž by si uvědomili, že tím ztrácejí svou vlastní tvář a slušnost. Nejvíce mne proto dokáže zklamat sobeckost a majetnickost lidí, která pak dusí to krásné.

Co považujete ve své dobročinné činnosti za největší úspěch?

Nedá se tu mluvit o úspěchu. Charitativní svět a prostředí je často o lidech, kteří prostě vnímají určitou zodpovědnost, nečekají vděk ani to, že někoho zachrání, ale věří v naději, kterou mohou předat. Jsem šťastný za každý čas, který mohu tomuto světu dát a hlavně dětem. Určitě je pak krásné, když Vás společnost ocení za to, co Vás samotného naplňuje a může to být vnímáno jako úspěch.

Myslíte si, že máte výhodu v práci s dětmi jako známá osobnost?

Nemyslím si, že to je tím, že se píše o mém příběhu, ale o tom, jak dokážu s těmi dětmi pracovat a získat jejich důvěru. Je to o práci v terénu, nikoliv o osobnosti z novin. Nemyslím si, že mne lidé znají natolik, abych se mohl cítit jako známá osobnost. Veřím, že na sebe upozorňuje má práce, nikoliv já.

• Jeden z tréninků a na pravé straně je přehled všech ujetých, naběhaných a naplavaných kilometrů.

Tím, že jste se velmi brzy začal starat o své dva synovce, jste předčasně dospěl. Máte pocit, že jste ve svém životě něco prošvihl?

Máte pocit, že jsem něco prošvihl? Já si právě naopak myslím, že jsem svůj život začal skutečně žít naplno tím, když jsme společně s klukama vytvořili rodinu. Jen jsem posunul svůj život dopředu, tak jako teď tím, že jsem v Austrálii.

Jste velmi citlivý a vnímavý člověk, který ve svém životě vydává spousty energie na pomoc druhým. Co ale dodává sílu Vám?

Od dětství jsem hodně hyperaktivní dítě, které vnímalo bolest a velké ztráty. Naučil jsem se z toho zlého brát sílu, poučit se a jít dál. Snažím se jen z každé situace vytěžit maximum a nezáleží na tom, zda-li je přijemná či ne, ale na tom, co si dokážu odnést. V mém životě mne paradoxně ovlivňují negativní věci a dávají nejvíce síly. Nechci, aby děti žili v podobné bezmoci jako když jsem byl malý kluk.

Do Austrálie jste přiletěl sám. Jaké to je být ve společnosti nezadaným hrdinou?

Necítím se být hrdinou, ale spíše pohádkovým princem Bajajou, který nemluví a koná. Určitě je v mém případě lepší uvádět, že jsem zadaný, vzbuzuji svou přirozeností očekávání žen, které nedokážu naplnit. Jsem často idealizován a to nutí lidi hledat nečistotu mého života. Takže být nezadaným hrdinou, jak se ptáte, není v mém případě nic příjemného, ale to, co hledám jsem zatím nepotkal.

Audio poslech: