Tomáš Slavata – skromný dobrák, který dělá pro děti z rodin i dětských domovů vše možné i nemožné. Za své skutky byl nedávno oceněn Mezinárodním Olympijským Výborem (IOC), také z rukou starostky Jitky Synkové převzal Čestnou plaketu Městské části Praha 17. Krátce poté, co se vrátil z prestižního afrického triatlonu IRONMAN, zahájil druhý ročník triatlonových závodů Albert Triatlon Tour. Zámeček vám přináší jedinečný rozhovor s tímto slavným sportovcem.
Text: František Berger
Ahoj Tome, můžeš čtenářům Zámečku prozradit změny a novinky, které sis připravil pro letošní ročník Albert Triatlon Tour?
Žádné výrazné změny se nekonaly. Spíš jsem se lépe připravil. Poučil jsem se z loňských chyb a snažil se tyto nedostatky vychytat. Trať byla letos výrazněji vyznačená, registrace závodníků proběhla mnohem rychleji. V průběhu závodu bylo celkově méně chyb a zmatků.
Slyšel jsem stížnosti na doprovodný program. Loni zde bavili diváky borci z VSA Xtreme, Monster Team v luxusních bourácích dětem přivezli plno energetických drinků Monster a rozdávali je zdarma všem, kdo na ně měl chuť. Proč je tu letos jen malý skákací hrad pro děti a nic víc?
To odpolední freestyle vystoupení loni stálo 35 000 Kč. Letos jsem si prostě řekl, že bude lepší, když ty peníze vrazím do závodů a do dětí. Tak vznikla situace, že dnes jsem mohl rozdat více kol, více cen. Děti nesmí být zhýčkané. Musí si uvědomit, co přesně chtějí – show, nebo závody. Ale nemusí se bát, v září na finále chystám překvapení. O svůj oblíbený doprovodný program nepřijdou.
Jak se těšíš na další kola triatlonových závodů?
Hrozně moc! Těším se hlavně na děti, až je uvidím znovu.
Nedávno ses vrátil z Afriky, kde jsi závodil na světově prestižním IronManovi. Nejsi z toho všeho tak trochu „vyšťavený“? Soustředění ve Španělsku, Afrika, pak dva měsíce objíždět republiku s Albert Triatlon Tour, k tomu ještě navštěvovat dětské domovy se svými přednáškami…
Vůbec ne. Věnovat tomu všemu čas vážně stojí za to. Baví mě to. Chci, aby lidé pochopili, že je možné usilovně makat a dřít, u toho ještě dělat něco pro ostatní. Chci, aby děti viděly, čeho všeho může člověk dosáhnout. Vidí mě, jak organizuji tyto závody, strávím na místě vždy celý den, vyznačím trať, pak dělám jednotlivým skupinkám „předvoj“, aby na trase děti nezabloudily, dokonce po nich sbírám odpadky. Snad si z toho něco vezmou a odnesou do života.
Nejsi na to všechno ale úplně sám, že ne?
Samozřejmě že bez kamarádů, dobrovolníků a hodných lidí bych to těžko zvládl. V každém městě se najde někdo, kdo si udělá čas a přijde mi pomoct vyznačit trať a tak podobně, za což jsem nesmírně rád. Taky mám svůj stálý tým dobrovolníků, který mi často věnuje většinu svého osobního volna. Děkuji všem, jste super!
Jak vnímáš, že v dnešní době je projektů pro děti z DD poměrně dost?
Myslím si, že je to dobře, jde nám přeci o možnosti a příležitost, kterou můžeme dětem nabídnout a ukázat, čím se mohou stát, a každý jen pracujeme v tom, co je nám blízké. Možná jsem v tomto dost naivní a mám pocit, že sociální myšlenka a pomoc dětem má jediný cíl a nemůže v něm existovat konkurence. Jsem rád za každý projekt, který dětem pomáhá a nerozmazluje jejich budoucnost. Každý projekt nese svou myšlenku, kterou se snažíme předat dál. Snažím se podpořit i jiné projekty a lidi, kteří mne požádají pomoc.
Tvůj projekt je hodně jiný. Neměl jsi strach spojit domovy s dětmi z veřejností? Je to hodně ojedinělá věc, a takto celorepublikově zřejmě jediná!?
Zprvu jsem měl strach a byl jsem i od toho odrazován, že mi DD a veřejnost nebude chtít na společnou akci chodit, ale ba právě naopak. Ohlasy z veřejnosti jsou velice pozitivní. Všichni vnímají, jak jsou děti z DD úžasné – a nikoliv problémové, jak se často píše a škatulkuje. Věřím, že dětské domovy to vítají a jsou rádi za akce, kde nejsou děti z DD nijak zvýhodněné, ale prostě sportovní akce, kde si jsou všechny děti rovny bez rozdílu světů, ve kterých vyrůstají. Myslím si, že je důležité tyto světy spojit přirozenou cestou, aby děti dokázaly žít ve vzájemné solidaritě a pochopení, tak jak by to v ideálním světě mělo být. Jde nám všem přeci o to, abychom těm dětem pomohli do života a co nejlépe je integrovali. Věřím, že tímto málem se aspoň trochu snažím o ten lepší vstup do života a pevný vzor v člověku, který dokázal nevzdat svůj život a nehledat lítost ve svém životě a čekat, že mě bude někdo stále zachraňovat.
Takže si opravdu myslíš, že není důvod děti z DD podpořit více, než děti z běžné rodiny?
Ano, spousta dětí vyrůstá v rodině, která je finančně na tom špatně, anebo ženy samoživitelky, které se snaží zuby nehty o své děti starat, aby nemusely být v DD. Musí se hodně uskromnit, a proto je potřeba podporovat i tyto rodiny a ukázat, že ty problémy nenesou pouze děti z DD. Znám kluka, kterého podporuji, je mu 13 let, každé ráno vstává a rozváží noviny od půl šesté ráno a pak jde do školy. Snaží se své mámě pomoci s penězi, aby to zvládli. Dokážeš si představit, že by dítě z DD chodilo na brigády, aby třeba tetám a strejdům, které se o ně starají a věnují jim spoustu svého času a lásky, mohlo koupit něco hezkého a dokázalo tím, jak moc si váží jejich práce, anebo se snažilo přispět na chod své rodinky?
Moc děkuji za tvůj čas a rozhovor. Co bys chtěl ještě říct na konec?
Moc si vážím práce všech domovů a lidí, kteří se o tyto děti starají. To, co já sám dělám, je jen zlomek toho, co dělají oni. Jim patří velký dík, že dětem dávají kus sebe. Jsem moc rád, že mohu takovou akci dělat pro tolik dětí a cítit jejich radost. V jeden den a v jednu chvíli tam jsou všechny děti bez rozdílu a funguje to. Každý z nás neseme svůj handicap, ale to není důvod k tomu, abychom svůj sen vzdali a litovali se celý život či hledali důvod k tomu, proč to nejde.
Já děkuji za rozhovor a těším se na další akci, kde se, Franto, potkáme.
autor: František Berger
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.